Banner

Mám občas pocit, že se některé sny plní snáze než některé závazky J . Ale protože zážitek z prvního Mistrovství světa kategorie Master Clas v Chilské Patagonii byl velmi silný, tak se o něj chci podělit i touto písemnou formou, ke které jsem se před časem zavázal a udělám to ve třech krocích – čas do prvních tréninků , tréninky a závod a vše po závodech.

Něco již popsal Petr a já se pokusím náš výjezd popsat zase svým pohledem.

P1150129

Řada věcí při naší cestě byla velmi zábavných, ale některé už tak srandovní nebyly ( např. když si Jirka Daněk v návalu poctivosti nechal v Praze na letišti převážit i svoje příruční zavazadlo a tato „poctivost“ ho následně vyšla na nějakých 70,- EUR. Jen ještě podotknu, že jsme se nikde nesetkali s kontrolou příručních zavazadel).

Cesta dlouhá : Praha – Amsterdam (cca 90 min. + 2 hod. čekání na další let) – Rio de Janeiro ( cca 12 hod. + noc strávená v různých možných i nemožných polohách na lavičkách letištní haly) – Santiago de Chile ( cca 4 hod. , ale již tady se ukázalo, že to pořadatelé  společně s místní vládou mají zvládnuté  a prakticky ihned jsme se stali „kořistí“ nějakých úředníků a taky letištních zřízenců a ti nás bleskurychle provedli přes všechny letištní překážky včetně odbavení zavazadel a tak nám zůstal ještě i čas na obligátní vodečku s pivkem) – Balmaceda (  cca 3 hod a opět přivítání nějakým místním úředníkem). Auto jsme měli zarezervované a během několika málo chvil jsme seděli ve Ford Ranger , všechny věci v prostorné korbě , v život uvedenou navigaci ( Lubo , dík ) a vyrazili jsme vstříc tolik očekávaným zážitkům.

Jo, zapomněl jsem – kufrová anabáze Jirky Daňka pokračovala – nedošlo mu hlavní zavazadlo (to malé za 70 EUR ano J ).

1

Po maličkém (asi hodinovém J ) bloudění se nám za pomoci nějakého místňáka podařilo dorazit na Coyhaique River Lodge , kde jsme měli zajištěné ubytování. Tak jako téměř vše, tak i toto ubytování hodně předčilo naše představy u nějaké formě komfortu. Chvilku jsem rukou přejížděl po velkém francouzském okně v pokoji než jsem se ujistil, že to není tapeta, ale opravdový výhled do nádherné přírody.

Ale to už jsme byli svoláváni majitelem lodge Gastonem k přivítání , přípitku a jídlu. Popisovat události na tomto lodge snad ani moc nejde , protože se to musí zažít a znovu děkuji své šťastné hvězdě, že jsem u toho mohl být.

Po večeři přijel Enrique, kterého jsme si najali jako průvodce na následující dva dny a domluvili jsme se na programu zítřka. Pak už klasicky chlapská zábava. Nějaká slivovička z domu , nějaké vynikající místní červené , a tak …

2

 

3

Druhý den po snídani za náma přijel Enrique a vyrazili jsme ( Jirka D. měl naštěstí v té malé tašce broďáky i s botama , prutů a navijáků jsme my ostatní měli dost)  na první trénink. Asi moje španělština nebyla úplně přesná, nebo to náš průvodce špatně pochopil, ale po cca 1,5 hod jízdy  jsme zaparkovali u nějakého pidi rybníčku a průvodce tvrdil, že tam snad i nějaká ryba žije. Moje španělština se okamžitě zlepšila a důrazně jsme mu vysvětlili, že chceme na řeku. Dalších 30 min a dorazili jsme k řece Maňihurales (nebo tak nějak) . Rychle do rybářského , rozdělit postup a hrrrr na ně. Já jsem na začátku zkoušel chytat se streamerem a poměrně rychle jsem chytil 4 ryby.Protož pak už to tak slavné nebylo, přestrojil jsem to na nymfy. Ostatní kluci s nymfama lovili od začátku. No , když jsme se po cca 3 hodinách sešli na svačinu, tak jsme mohli konstatovat první  poznatky. Nejlépe se dařilo Jirkovi Daňkovi , který přišel na to se kterou nymfou lovit na taky jak nymfy vodit. My ostatní jsme nějak průběžně sice ryby chytali, ale žádná velká sláva to nebyla. Na odpoledne jsme vyjeli po této řece o několik kilometrů výš. Kluci se pustili od začátku opět do nymfování a já jsem začal zkoušet něco jako odhozenou nymfu s jejím následným splaváváním. Dostal jsem velké množství záběrů, ale do podběráku jsem dostal tak každý čtvrtý záběr. Radost mi udělal krásně žlutý potočák cca 55 cm. Pak jsem se vrátil za klukama . Jirka Bělohlav právě lezl z vody a moc nadšeně se netvářil a ani moc sdílný nebyl. Jen to převázal na sucho , nastrojil „pantofli“ a zase se ztratil v křoví u řeky. Já jsem se už převlékl, přišel Jirka Daněk ,a spolu jsme probírali  co bylo úspěšné. Ale to už se k nám vodou blížil Petr a zkoušel klasickou mokrou. Tak jsme si sedli na břeh a poučovali ho jak to má dělat což se neminulo účinkem a Peťa během chvilky „loupl“ několik ryb z nichž jeden potočák měl taky dost přes čtyřicet. Společně jsme počkali na Jirku B. , který přišel evidentně lépe naladěný – na tu suchou pantofli dal rychle za sebou pět ryb.

4

Pak už návrat na lodge , cestou dohodnutý plán na další  den , večeře , vínko a šup vázat. Jirkovi D. opět zavazadlo nedošlo a tudíž nervozita v této záležitosti lehce stoupala (zahnali jsme to tím vínem).

Při vázání jsme zhodnotili uplynulý den a poznatkem bylo, že nejlíp to šlo na bažantíky , belgičanky a bez dalších lesků vázané  tmavé až černé nymfy. V kuličkách (barva) jsme v tento moment žádné zásadní rozdíly neobjevili. Nicméně teď trošku předběhnu události příští a k těm kuličkám – Mirek Macháček mě při mojí poslední návštěvě  těsně před odjezdem dal na vyzkoušení kuličky v barvě „růžové zlato“. Úplně zas tak moc se mě nezamlouvaly a tak jsem si vzal cca 30 kousků od rozměru. Byla to velká chyba, protože to byla naprosto jednoznačně nejúspěšnější barva tungstenu a výmluvně o tom hovoří i fakt, že jsme si poslední nymfy s touto hlavou před posledním kolem různě vyměňovali (já jsem jel s Petrem na jezero tak jsme ty naše poslední dvě tak moc nepotřebovali).

Další den jsme se dostali k větší řece, která v jedné části byla i soutěžní řekou a to na Simpson. Řeka nádherná, ryby se ulovit daly , ale kupodivu ne všude a většina z nich byli duháci. Když jsme zloušeli lovit na těch nejpěknějších jámách, tak jsme nedostali ani záběr. To se později vysvětlilo přítomností královských lososů v těchto jámách. Právě na této řece jsme objevili to výše zmiňované „růžové zlato“. Přítomnost lososů potvrdil i Enrique nálezem jednoho uhynulého lososa cca 10 kg, který měl tlamu sešitou nějakou třpytkou. Tvrdil, že je úplně čerstvý, uřízl mu hlavu (maso opravdu vypadalo docela čerstvě)   a hrdě si ho odnesl domů. Nevím jestli ho jedl sám nebo potom  my v nějaké hospodě.

5

Večer celkem klasika až na to, že na návštěvu přijeli funkcionáři FIPS Mouche P.Veekemans a

M. Podmaník.

První novinkou byl „kanadský žertík“ v podobě sdělení, že se celý šampionát bude lovit jen na sucho. Celkem jsem to „sežral“ (nejen já) , ale pak už přišlo sdělení, které bohužel žertem nebylo a to, že se bude chytat jen s jednou muškou. Myslím si, že takováto informace by se na světlo světa měla dostat poněkud dříve….

Další den byl již oficiální trénink a my jsme začali řešit novou situaci s jednou muškou.

Ale to zase příště (do týdne slibuji).