Banner

 

PATAGONIE II.

Tak a můžu pokračovat.

1

Na zahájení šampionátu jsme se náležitě vyšňořili a ve velmi dobré náladě odjeli do Coyhaique. Organizace byla super a za doprovodu nějaké vojenské kapely jsme pochodovali k místnímu „kulturáku“. Naše skupina se rozrostla ještě o jednoho člena. Jirka Daňků se skamarádil s nějakým čoklem, kterých tam byla spousta a ten nás ze samé vděčnosti chtěl doprovodit až do toho kulturáku. Pořadatel ho potom nemilosrdně vyhnal (Daňka nééé).

Zahájení mělo veškerou „kulturu“. Politici se dlouho nepředváděli, pořadatelé řekli všechno co říct měli a stejně tak president FIPS Mouche.

Potom přejezd na hotel, kde byla recepce. Nabádal jsem kolegy abychom byli rychle v prvním autobuse, protože moje zkušenosti z podobných akcí byly vesměs jednoznačné – kdo dřív přijde, ten dřív …..

Spletl jsem se. I tato recepce měla úroveň, všechny týmy dostali nějakého úředníka, který nás dovedl k našemu stolu a večeře byla výtečná.

My jsme se po anglicku vytratili trošku dřív, neb jsme se chtěli řádně připravit na další den kdy začínaly tréninky.

2

3

 

Na první oficiální trénink na nás vyšla řeka ( druhá část měla jezero) jejíž název si fakt nepamatuju. Na rozdíl od tréninků, na které jsme z podobných akcí zvyklí , jsme každý „vyfasovali“ svého rozhodčího, který s námi byl celou dobu tréninku. Sice neměřil, ale zapisoval každou rybu o které se domníval, že má přes dvacet centimetrů. Pro dopoledne se celá naše skupinka rozhodla pro spodní část tréninkového úseku. Ne až na konci , ale jen pár stovek metrů pod místem, kde probíhalo rozdělení a později i oběd. Místa docela hezká , střídaly se kratší a  pomalá místa s hezkými proudky a tak tedy rychle připravit (všichni jsme nasadili nymfy ) a hrrrr na ně. Ono to ovšem zas tak velké hrrrr nebylo. Já si našel hezký proudek , který přecházel v hlubší tah , potom se rozšířil a hodně zpomalil. Zkoušel jsem různé druhy nymf , pár ryb jsem chytil, ale žádná velká „divočina“ to nebyla. Až jsem nasadil něco , co zatím asi nemá úplně jméno ( jigový háček , tungsten 3,5 růžové zlato , štěty bažant , tělo bažant , oviny lametkou

od J. Bartka ( bohužel už není k mání ), za kuličku jemně CDC , 45tku od HENDS a ukončit oranžovou nití.

Je to prostě takový hybrid mezi belgičankou , klasickým bažantem plus ještě něco. Ostatně –  fotka.

4

Najednou jsem začal chytat o poznání víc ryb i na místech , která jsem už měl pochytána. Ale to už se ke mně blížil Jirka D. s Petrem a tak jsem přezbrojil na suchou. Bylo zajímavé, že když do míst, kde jsem předtím nachytal dost ryb , přišel Jirka , tak na jiné nymfy zase chytil nějaké ryby a pak když tam přišel Petr, tak znovu. Protože se blížil čas potravy , tak jsme to sbalili a šli na seřadiště, kde se podávalo jídlo. Cestou proběhla kontrola „boďáků“ a výsledek jasný – já 17 , Petr 19 , Jirka D. 11 a Jirka B. 9 .  Větší rybu chytili jen oba Jirkové , ale přes pade to nebylo.

5

 Po obědě chvilka odpočinku ve stínu keřů s úsilím nelehnout si do kravinců, kterých tam byla spousta ( tuším Jirka B. jeden lehce přilehl)

6

 a znovu do vody. Asi jsme neudělali úplně nejlepší rozhodnutí , protože jsme se znovu spustili po proudu. Na začátku to ještě vypadalo docela dobře, ale potom se řeka úplně zpomalila a konec tréninkového sektoru již byla pouze táhlá hluboká tůň. Při cestě zpět jsem ještě zkusil suchou s chrostíkem z CDC ze sluky. Ze začátku nic, ale potom jsem začal házet do poměrně plytké vody a ryby , které vůbec nesbíraly začaly docela hezky reagovat a rychle jsem asi šest chytil. Pak už jsem se vrátil k naší skupince a s Petrem jsme se rozhodli ještě něco změnit – Peťa streamera a já odhozenou nymfu. Nejdřív jsem chytil dvě ryby já, ale pak už to Petr začal „kosit“ a dal tuším sedm ryb na Pepeho. A znovu letmá kontrola boďáků – oba Jirkové cca 22-25 já 32 a Petr tuším 34.

7

 Už tady jsme měli zpozornět, protože náš kamarád René z Holandska přišel z horní části řeky docela rozesmátý s tím, že dal přes čtyřicet ryb. Přičítali jsme to pouze lepšímu výběru místa a dál tomu nevěnovali pozornost.

Cesta do Coyhaique už proběhla docela rychle (asi i proto, že jsme spali jak mimina) . Přejezd „naším“ autem na lodge , večeře , víno, vodka a tak....

8

Druhý den ofic tréninku jsme odjeli na jezero.

9

 Pro lov jsme neměli klasické lodě, ale lodě pontonové. Tady člověk sedí poněkud výše a musí tomu i přizpůsobit techniku.  Měli jsme informace, že ryby se dají najít spíše v zadní části jezera, které bych přirovnal velikostí tak ke Slapům.  Já byl na lodi d Jirkou B. a rozhodli jsme se i našimi druhy ve zbrani druhým Jirkou a Petrem (dále jen NASA ) strávit dopoledne naopak v přední časti jezera. Po cca dvou hodinách bez záběru se NASA rozhodli přejet trochu hlouběji do jezera a nakonec dali dohromady tři ryby a ještě i nějaký záběr. Já s Jirkou jsme „nevyměkli“ , zůstali jsme v přední části a výsledek byl jasný – ani záběr. Při cestě na oběd jsme se dohodli, že odpoledne pojedeme až dozadu a tam jim dáme. Nedali. Po obědě se zvedl takový vítr, že nás už na vodu nepustili. Nakonec nám to ani až tak nevadilo. Věděli jsme, že si před prvním závodním dnem aspoň víc odpočineme. Taky jsme dostali zprávu, že dvě skupiny, které měly první soutěžní den lovit na jezerech, byly přesunuty na nějakou větší řeku. Systém, který pořadatelé pro lov na této řece určili  (musely spolu chodit stále ty dvojice, které byly vylosované  do lodi a měly jednoho rozhodčího) je pro mě ještě dnes poněkud nepřehledný a tak se o jeho detailní popsání ani nebudu snažit.

Znamenalo to, že oba Jirkové mohli odhodit všechny jezerní mouchy a večer pilně vázali nymfy.

Vlastně ani nevím, jestli jsme tu obligátní vodku večer stihli. Ale asi jo.

ZÁVOD.

Ráno jsme vstávali docela časně. Přejezd k hotelu ve městě kde už čekaly autobusy , poslední „ bojkovské kameny“ (či plácnutí) a do boje.

Jak jsem se zmínil Jirkové na velkou, neznámou řeku , Petr na Rio Simpson ( velikostí skoro jak Vltava?) a já na malý Empenador.

Po příjezdu k řece jsme se dozvěděli místa. Já dostal tramo 2. Přidal se ke mně celkem sympatický rozhodčí a šli jsme na „flek“ . Tady se ukázala další nezkušenost pořadatelů s vytyčováním tratí – od místa kde autobus zastavil , byly proti proudu dvě místa 8 a 9 a po vodě 1 – 7. Když jsem přišel na místo, tak jsem docela zabědoval (nebo spíš zanadával ).

10

Větší část místa byla schovaná v nízkých vrbách, jeden plytký proudek na konci a pitomě useknutý , hluboký proud na začátku. Poměrně dost času na přípravu a pak už dal rozhodčí signál – MŮŽEŠ. Řekl jsem si, že zkusím rychle prochytat ten proudek na konci a pak něco budu stejně krátce provádět v těch vrbinách a nejvíce času zkusím věnovat té krátké nicméně hezké části na začátku.  Ovšem klasické – člověk míní , ryba mění. Naštěstí. Po cca deseti hodech do plytkého proudku jsem měl zapsaných 5 ryb. A docela dobře to šlo dál. Nějaké ryby jsem pochytal i v těch vrbinách a tak jsem nikam nespěchal. Když jsem měl tuším 30 ryb, začala se voda nějak přikalovat , taky docela hnusně páchnout , ryby jako by umřely a 34 minut jsem byl bez zápisu. Nicméně musím říct, že podobně na tom byli všichni. Voda se začala čistit cca 15 minut před konce a ryby začaly znovu brát. Jenže na to horní místo už mě zbylo hrozně málo času. Dal jsem tam osm ryb , vlastní hloupostí ještě dvě při podebírání pokazil a celkové číslo skončilo na 38 ryb. Bohužel jsem na toto místo potřeboval aspoň ještě 15  minut. A byla to naprostá klasika : René lovil na čísle  9 a přišel tuším s 52 rybami. Zase malinko předběhnu . Čísla 8 a 9 byly takové „sádka“ že se to ve většině případů nedalo přechytat. A představte si – Italové měli obě tyto čísla a my ani jedno. Skoro se chce zase zanadávat ...

Ale k závodu. Přicházeli další a zatím nikdo víc jak dvacet. Pak Baldasini (Ital) s tím, že má  38. Už jsem tušil, že ta moje pitomost při podebírání mě bude stát místo a taky, že jo – „dědek“ mě o 4 centimetry přechytal , ale to jsem se samozřejmě dozvěděl až večer. Nicméně jsem to tušil již mu řeky.

Odjezd na oběd, který jsme s Petrem měli na společném místě a tam naštěstí bylo veseleji – Peťa dal na Simpson jedničku se 13 rybama a stejně tak veselá informace přistála od Santiho – oba Jirkové porazili „své“ italy , přičemž Jirka B. dělal za 1 a Jirka D. za 2. To se hezky poslouchalo a tak trošku jsem se i zklidnil.

Odpoledne jsme si s Petrem vyměnili řeky a Jirkové pokračovali v tom sektorovém „guláši“ na velké řece.

Vylosoval jsem si poslední místo, tedy devítku.  Od rozhodčího jsem dostal informaci, že v prvním kole tam byla nula. Lehce se mě podlomila kolena, ale ani vodku či slivovicu jsem se sebou neměl a myslím bych si i zapálil cigáro kdyby ho tam někdo měl.

Prohlédl jsem si úsek a tu slivovicu jsem potřeboval ještě víc – téměř po celé délce nástupního břehu hlubina, kam prakticky nebylo tu jednu nymfu nějak rozumě dopravit. Jo, zapomněl jsem ještě na jeden velmi důležitý faktor a to byl neustálý silný vítr, který dokázal i tungsteny 3,8 vytáhnout  na delší vzdálenost z vody. 

A už jsem slyšel  to známé – MŮŽEŠ.

Tak jsem to tak nějak „šmrdlal“ podél břehu , záběr žádný , myšlenky na  různé způsoby sebevraždy bohaté a náladu mě nezlepšoval ani rozhodčí, který mě pořád „chlácholil“, že ani ten přede mnou nic nechytil.

Naštěstí se stalo to, co mě ( asi nejenom mě ) občas potkává. V tom největším stresu  člověku někdy naskočí nápad či myšlenka , která pomůže. A já si v té hrůze vzpomněl, že se mě zdálo na začátku místa, že by se tam možná dalo přebrodit. Nedalo. Dalo se přeplavat , ale naštěstí k tomu stačila tak dvě , tři tempa a byl jsem tam. Druhý nához a bum duhák přes čtyřicet. Lup ho do podběráku, přeplavat, změřit, pustit, přeplavat, chytit , přeplavat ....... Asi jsem si nějak vzpomněl na mladá léta a dal jsem to celkem čtrnáctkrát.  Mokrý, zmrzlý, ale šťastný jak blecha jsem sledoval příchozí a nikdo neměl víc jak osm. Dokonce Baldasini přišel s jednou rybou. No, ale potom zase ten René – 17 ryb. Kua, ještě, že ho mám tak rád......

Vlastně si ani moc nepamatuji jak jsem se dostal na lodge. První na co si  večer po příjezdu vzpomínám, tak byla ta slivovica a vodka a horká sprcha.

Pak týmové sezení a vyhodnocení. Výsledky všichni asi znáte a tak je znova přepisovat nebudu , ale jednu věc si neodpustím. To jak celá naše skupinka (tedy doufám, že i já) fungovala, spolupracovala a doplňovala se,  bylo naprosto skvělé a přednaposledy chci klukům moc poděkovat.

Ten večer jsme byli všichni strašně unavení ( že by věkem?), ale nemuseli jsme nic moc dělat, protože další den byl nezávodní a jelo se  lodí po moři  na výlet k velkému Chilskému ledovci.

11

Výlet to byl fakt nádherný. Jirka B. se nezúčastnil a odpočíval, ale já s NASA jsme si to ohromě užili. Jenže to už je na opravdu dlouhé vyprávění.

Den výletu bohužel končil poněkud později než bylo plánované ( na lodge jsme přijeli po půlnoci) a jako třešnička (trošku hořká) na dortu se jevilo i téměř půlnoční rozhodnutí pořadatelů – moje a Petrova skupina zítra nastupuje na jezera. No , potěš. Tak v noci ještě rychle začít vázat. Jirkové doplnit nymfy a my s Petrem něco na jezera o nichž jsme nic nevěděli.

Teď vás musím o něco poprosit – dám to na čtyři části a ne na tři jak jsem původně sliboval. Vidíte, že je toho hodně.

Tak slibuji – zase za týden.