Banner

Patagonie III

Ten týden nějak rychle uběhl a do toho třetího dílu se mě nějak moc ani nechce. Ne snad proto, že bych byl zase až tak moc líný ( i když jsem líný dost) , ale hlavně proto, že se zrovna mě moc rybářsky nedařilo.
Ale v tom minulém díle jsem na něco zapomněl. Před prvním ofic tréninkem dorazil kufr Jirky Daňka, ale v docela zbědovaném stavu. Obal na řadě míst roztžený a taky látka kufru na jednom místě nehezky poškozená. A co čert nechtěl – ještě ten den si společnost KLM, se kterou jsme cestovali poslala na Jirku dotazník, jak byl se službami spokojený. Za pomoci Jirky Bělohlava jsme jim tedy odepsali.

1

 

Hezky. Myslím, že ani někteří naši spoluobčané při pokusu o emigraci by si k této společnosti do letadla nesedli. Kdyby to teda četli.
Jak jsem psal , o jezerním chytání jsme se s Petrem dozvěděli až v noci , docela dlouho jsme vázali něco co jsme vlastně jen riskli, protože pouze ten dopolední trénink nám toho moc nevyzradil.
Ráno u autobusu „kameny“ , popřát si štěstí a vyrazili jsme.
I systém lovu na jezeře byl trošku zašmodrchaný, protože obě skupiny (moje i Petrova) byly vždy společně na jednom jezeře. Nicméně ty jezera byly dost velké a nijak jsme si tam nepřekáželi.
To první – dopolední bylo Lago Frío, ve kterém byla převaha duháka. Já jsem vylosoval španěla , který mě hned na startu prozradil, že ještě nikdy z lodi nemuškařil a navrhl abych byl celou dobu kapitánem. Nijak mě to nevadilo, i proto, že seděl tak, že mě a rozhodčímu nešvihal nad hlavami. Vlastně i to občas docela kvalitně zvládal, ale trefil naštěstí jen toho rozhodčího (tuším třikrát). Jak říká klasik – výborný kočí k zámeckým koním. Půl hodiny jsme byli bez záběru, ale potom jsme změnili místo a docela mi to tam začalo chytat. Bohužel mě taky dost ryb spadlo. Nemyslím záběry, ale regulérně vedené ryby. Když jsem měl tuším sedm ryb, španěl tři a byla hodina do konce, tak se ten lovec rozhodl změnit svůj původní názor a chtěl dělat kapitána. Sice jsem se na ten jeho první návrh mohl ( a asi i měl ) odvolávat, ale bez námitek jsem mu tu změnu umožnil. To vám byla kalamita. Už trefoval i mě a protože se s technikou opravdu moc nepotkal, házel tak do 15-ti metrů. A protože jsme byli moc blízko břehu a dařilo se mu tím mlácením o vodu celkem úspěšně ryby plašit, tak on už nic nepřidal a mě se podařily už jenom dvě rybky. Úplného vrcholu jsme oba dosáhli ( ovšem každý jiného) když jsem v jeden moment nedával pozor a tento kolega při zoufalém pokusu někam tu mušku dopravit to mrsknul přes moji část lodi a přerazil mi prut. Smutně se pousmál a pravil – sorry. Už jsem neměl ani sílu ho z té lodi vyhodit.
Přesně nevím koho měl na lodi Petr, ale myslím, že jihoafričana. Petr dal osm ryb a ve své skupině dělal moc hezkou dvojku. Já měl sice ve své skupině ryb devět, ale bohužel to stačilo jen na pětku, když mě přechytal i amík s osmi.
Tak nějak jsme s Petrem tušili, že nás asi ti Italové říznou, ale pořád je nějaké co kdyby ….
Odjeli jsme na oběd, kde již čekal hezky vykoupaný Jirka B. s tím, že na větším Simpson dělal asi za tři (jo , bylo to tak) s tím, že určitě za jedna dělal Santi. Tak už jsme se celkem bez problémů smiřovali se druhým místem, protože nám bylo jasné, že na to první už asi ztrácíme. Ale ještě Jirka D. …..

2

Snažil jsem se mu dovolat a psal jsem SMS. Nic. Až asi za deset minut pípla SMS a tam stálo pouhé „D“. Z Hučmenem se nám podlomila kolena a horečně jsme přemýšleli za co to „déčko“ Jirka mohl dostat. Na nic jiného než na nějakou ztrátu podběráku jsme nepřišli, zhroucení u autobusu jsme na toho nešťastníka čekali a tiše se loučili už i s tou bednou. Pak přijel autobus s Jirkovou skupinou, vylezl Jirka a fakt se netvářil vůbec nadšeně. Když viděl ty otazníky v našich očích, tak už na dálku hlásil – posr… jsem to, za dva nebo za tři. Nebudu rozvádět tu divočinu, která nastala. Jen k tomu „D“. On chtěl Daňour nejdříve na tu moji SMS reagovat, něco tam cvaknul pak si to rozmyslel , ale nevědomky se mu to podařilo odeslat. Výsledek – za prožitá muka jsme si každý kopli (zlehka) do jeho ř… Hlavně, že to nebylo to „D“. Petr měl pořád trošku obavy, že to na to druhé ještě nemusí stačit. Ale myslím, že jak nám tak i jemu to bylo celkem jasné – tak už to pokazit snad ani nejde.

3


Protože přítel René dělal v mé skupině opět za jedna, šel jsem pokorně za ním, aby mi vyzradil jak a na co to vlastně chytá. Když mě to ukázal, opět se mně podlomila kolena. Ale to musím trošku obšírněji. Ty jezera (hlavně to odpolední Lipno) byla naprosto čistá s viditelností tak 4-5 metrů. My jsme měli dlouhé návazce abychom rybu nějak neplašili a vesměs nenápadné přírodní v krajním případě černé mušky. René na to šel na jezerech ( a vlastně se streamerem i na větší řece) krapet jinak. Měl plovoucí šňůru s 15-ti metrovým potápivým koncem ukončenou rychlospojkou. Na tu měl namontovanou „pětadvacítku“ v délce cca jeden metr na jejímž konci byl úplný vrchol a tím byl tzv. Vánoční stromeček na háčku vel. 8. Bylo to modro-zlaté a vypadalo to hrozně. Vím to naprosto přesně – v tom posledním kole na Lago Atravesado jsem s ním totiž byl na lodi.

4


A už jsme vyráželi do závodu. Rozhodli jsme se na radu rozhodčího přejet až téměř na konec tohoto velkého jezera. Cesta trvala cca 45 minut a během ní svítilo sluníčko, padaly kroupy a chvílemi byl takový vítr, že jsem opět marně vzpomínal na nějakou modlitbičku z dětství.

5

Nicméně jsme zdárně dorazili na místo, kde to vypadalo dobře. No, jak pro koho. Zatímco René s tím svým stromečkem na krátkém návazci dostával celkem pravidelně záběry a taky dvě ryby poměrně brzy ulovil, já na svoje „přírody“ nic. Když měl Renda čtyři ryby, tak jsem poníženě poprosil o mouchu. René, přestože měl v krabičce opravdu poslední, tak mi ji bez náznaku nějaké neochoty dal. Ale, jak jsem starý, tak jsem b…. Mušku jsem měl, ale návazec jsem nepředělal. Dostával jsem záběry , měl ryby na háčku, ale vždycky kousek od lodi se vyply. Nevím to jistě, ale prostě ten Reného systém s krátkým návazcem fungoval tak, že byl rychle „na záběru“ a dokázal ryby dobře zaseknout. Možná taky rozdíl ve šňůrách. Já měl taky plovku s potápivým koncem, ale jen devíti metrovým. Protože jsme chytali z těch vysokých pontonů, tak jsem měl vždycky trošku průvěs …. Budiž ponaučením mě a někdy snad i jiným.
Ovšem sledovat lov a sám lovit s tím „stromečkem“ byl úžasný zážitek. Ono to blikalo a bylo krásně vidět i v té hloubce. Pak to najednou zhaslo a následoval záběr.
Já byl ještě cca půl hodiny před koncem bez zapsané ryby a opět se mě hlavou honily myšlenky typu – jakože nechtě vypadnu z lodi a utopím se. A opět vrchol našeho snažení. Zase jsem vedl rybu. Ne velkou , tuším něco přes třicet a říkal jsem si, že tuto už fakt zapsat musím. To jsem si ovšem nevšiml, že René se taky snaží pomoci a ze zadu se ke mně přibližuje s podběrákem. Já rázně zabral , prutem klepl o ten jeho podběrák a prut byl zase přeražený. Ani jsem nebyl sprostý. Obzvláště když jsem toho pstruha na ten pahýl opravdu zdolal. Rychle druhý prut , ještě jednu rybu a byl konec. Bohužel pro mě docela kyselý, protože jsem sám od sebe čekal poněkud víc. Ale byl to prostě závod. Závod krásný, poměrně bohatý i na ryby, v nádherné přírodě, ale prostě závod. Živě si umím představit jak na tomto jezeře strávím celý den (nebo i několik dnů) takovým tím „šouláním“ se kolem břehů a hledáním těch opravdu velkých ryb, které tam jsou. Ostatně René v tomto kole chytil potoka 63 cm a oba jsme na prutech měli ryby o dost větší (teda abych moc nekecal – každý jednu).
Cesta zpět trošku nervózní, hlavně pro Reného. Přistání u břehu, kde už byly všechny lodě , snad dvě minuty uběhly a bylo jasno – kamarád René Koops je mistrem světa a my jsme s přehledem uhlídali druhé místo. Jo, René zapsal sedm ryb a já dvě. A ještě docela malé, takže další dva, kteří měli taky dvě ,tak mě přechytali.
Peťa taky moc neztratil, dal tři ryby a byla z toho čtyřka. I když si taky musel užít. Měl na lodi borce z USA, který nasadil suchou šňůru , namontoval tam tu „pantofli“ a než se Petr vzpamatoval, tak měl dvě ryby. Našttěstí u nich potom už i zůstal a Petr ho přechytal.
Ale ještě jsme nevěděli výsledky dvou Jirků. Když jsme přijeli na parkoviště u hotelu, tak tam už oba čekali a ….
Jirka Bělohlav na malé a už docela „zmazané“ řece za výborné čtyři a Jirka Daněk na Simpson za tři. Už jsme věděli, že ta vytoužená bedna bude a bude to stříbro. Před odjezdem jsme doufali právě v tu bednu , v jeden moment v průběhu mistrovství trošku i v ten stupeň nejvyšší, ale nutno uznat obrovskou kvalitu, kterou tam tým Itálie měl. Vyhrál zaslouženě a tým České republiky stejně zaslouženě získal právě ty stříbrné medaile, které nás čtyři budou doprovázet až do konce našich životů ( to bude určitě ještě dlouho).

6


Večer na lodge taky oslavička, protože vlastně náš lodge byl nejúspěšnější a jeho majitel Gaston na to byl velmi hrdý.

7


Druhý den dopoledne troška spánku navíc a po snídani odjezd do města Aysén, hlavní město stejnojmenného regionu. Vyhlášení proběhlo ve skvělé atmosféře. Vlastně moc nevím jak to popsat, ale myslím, že hrdost je to správné slovo. A mohli být vlastně hrdi všichni, kteří se jak zúčastnili, tak uspořádali. Doufám, že to bude začátek tradice, která si své místo v našem muškařském životě najde svoje trvalé místo.

8


Ještě jednou věcí chci pochválit náš tým. Na naši žádost v rámci oficiálního vyhlášení ,vyhlásil vicepresident FIPS Mouche Mario Podmanik nejstaršího účastníka tohoto Mistrovství světa. Byl jím hoch z Austrálie Jason Garret, kterému bylo 78 let. Náš tým mu předal krabičku našich nejúspěšnějších mušek.

9

Tento náš počin myslím o kousek zase zvedl prestiž České republiky a bylo až dojemné to, jak si Jason tohoto našeho počinu považoval. Mám jeho australský klobouk - heč.
Následoval odjez na nějaký lodge u krásného jezera, kde se již opékaly ovečky a podávala spousta různých dobrot včetně těch nápojových.

10

11

12

Taky nějaké rozhovory pro Chilskou televizi - Jirka Bělohlav v angličtině a já hrdě ve španělštině (dufám že Hučmen dodrží slovo a začne se tu anglinu opravdu učit jak slíbil).
Potom odjezd na náš lodge. Všichni lehce unavení, ale když mě René požádal abych s ním jel do města slavit, tak přeci kamarádovi neodmítnu.....

13
O následcích toho slavení (jenom krátce) a cestě domů zase příští týden.

14